Já vÃm, že v dneÅ¡nà dobÄ› je automobil opravdu hodnÄ› důležitý. Jsou ale samozÅ™ejmÄ› nÄ›kteřà lidé, kterým tÅ™eba vůbec nepÅ™ijde divné, že nemajà automobil. A protože já jsem Å™idiÄka už od svých osmnácti let, tak vÃm, jak je automobil pro mÄ› opravdu hodnÄ› praktický. Je mi pÄ›tadvacet let a rozhodnÄ› si už nedokáži pÅ™edstavit život, že bych nemohla mÃt automobil. Já a být bez automobilu? Tak to ani náhodou. Já jsem opravdu asi tak už moc lÃná, že snad i do druhé ulice bych jela automobilem. Vůbec si nedokáži pÅ™edstavit, kdybych znova musela jezdit autobusem.
VzpomÃnám si na svá studentská léta, kdy jsem na stÅ™ednà školu jezdila do vedlejÅ¡Ãho mÄ›sta autobusem, to vždycky trvalo tak patnáct minut, ale Å™eknu vám, že mÄ› to opravdu hodnÄ› vadilo a nemohla jsem se doÄkat, až si udÄ›lám Å™idiÄské oprávnÄ›nÃ. Na to jsem se vždycky těšila. A když už jsem potom mÄ›la Å™idiÄské oprávnÄ›nÃ, které jsem udÄ›lala ihned napoprvé, tak jsem se těšila, že budu mÃt nový automobil. To jsem ale netuÅ¡ila, co mÄ› Äeká. RodiÄe mi dali opravdu tak Å¡karedé staré ojeté auto, že jsem se za nÄ›j stydÄ›la. Kolikrát už jsem také Å™Ãkala rodiÄům, že s tÃmhle autem jezdit nebudu, protože jsem se stydÄ›la a vÅ¡ichni mà známà a přátelé mÄ›li krásné nové auto.
SamozÅ™ejmÄ›, že také nebylo z autosalonu, i když jsem ho chtÄ›la, ale moji kamarádi ho mÄ›li takové, že se na nÄ›j jednoduÅ¡e dalo koukat a nemusel se za nÄ›j nikdo stydÄ›t. Jenomže já jsem se za nÄ›j musela stydÄ›t. Dostala jsem tak dvacetileté auto. To bylo opravdu hrozné! A kdybyste vidÄ›li tÅ™eba ty kosmetické vady anebo že bylo už dvakrát bourané a nikdo mi to neÅ™ekl, tak to bylo opravdu hrozné. StydÄ›la jsem se za to, takže pokaždé, když jsem potom jela na vyÅ¡Å¡Ã odbornou Å¡kolu, tak jsem vždycky parkovala o dvě ulice dále, aby nikdo z mých spolužáků nezjistil, že má tak Å¡karedé auto. Nechápu, jak mi tohle rodiÄe mohli udÄ›lat. Oni Å™ekli, že jsem Äerstvý Å™idiÄ a že mi nÄ›jaká stará ojetina staÄÃ.Â
