Co bylo dříve?

Dříve návštěva divadla znamenala společenskou událost. Lidé si na sebe vzali to nejlepší oblečení, co jim viselo ve skříni, aby ohromili společnost. Bylo absolutně nepřípustné vzít si do divadla něco, v čem se válíte doma. Nutno, ale uznat, že dříve se nosily obleky a šaty i na procházku v parku. Dnes lidé myslí hlavně na své pohodlí. Většina lidí už ani společenské oblečení nemá. Studenti maturují v riflích, studentky v teniskách. Zvláštní příležitost už nemá zkrátka ten úctyhodný nádech. Proto ani návštěva divadla už neobnáší ten pocit povinnosti obléct si společenské oblečení. Je to přece jen divadlo.

Může za to jen nová generace?

Ale abychom nekřivdili mladé generaci, i starší generace je často zmatená – co na sebe. Je možné, že to způsobila právě starší generace. V 70. letech začaly ve velkém počtu vznikat menší divadla tzv. divadla malých forem. Divadla, která se chtěla odlišit od těch velkých konzervativních divadel.  Odlišovali se, jak přístupem k vystoupení, svými názory, tak i volnosti v oblékání obecenstva. Právě jejich uvolněnost se přenesla i do dnešních divadel. Velká divadla si často hrají na menší, aby nalákali mladší generaci, která divadla nenavštěvuje jako dřív. Raději sedí doma. A i proto jim divadla nabízejí možnost dostavit se do divadla ve stejném oblečení, ve kterém tráví celé dny u počítače.

Co teda na sebe?

Doba je taková, že divadla byla dohnána k tomu, že na svých internetových stránkách uvádějí etiku oblékání i chování v divadle. Zkrátka si musí vychovat své publikum sami. Ale pokud vám mohu radit, tak se oblékejte do divadla vždycky hezky. I když budete v obecenstvu jediný, kdo bude mít společenské šaty, budete jediný, kdo umí dělat věci stylově.