Celá řada maminek dudlík dítěti nabídne již v porodnici, aby miminko uklidnily a utišily. Jak dítě roste, jeho návyk na to mít dudlík v puse se prohlubuje a v okamžiku, kdy nastane podle maminek ta správná chvíle k jeho odebrání, může to být pro dítě velký problém. Pak nastává boj mezi trpělivostí, odhodláním maminky a prosebnými až hysterickými scénami dítěte, které se s dudlíkem nechce rozloučit.

Některé děti si sice nechají vysvětlit, že už jsou na dudlík moc velké a že je na čase se s ním rozloučit, ale u řady z nich to takto nefunguje. Pak přichází čas zoubkových víl či nějaké poškození dudlíku, které zapříčiní to, že už jej dítě nebude chtít. Ať už se rozhodnete pro jakýkoliv způsob odebrání dudlíku, je třeba ve svém rozhodnutí vytrvat. Děti jsou chytré a budou to samozřejmě na vás zkoušet různými způsoby, pokud však vytrváte, nevzdáte to, rychle pochopí, že je to definitivní a vy budete do týdne bez dudlíku. Už nebudete muset dudlík neustále někde hledat, myslet na to, abyste jej nezapomněla přibalit na cesty atd. A to za to stojí!

Jak na to?
Každá maminka i každé dítě jsou jiní. Je víceméně jedno, pro který způsob odebrání dudlíku se rozhodnete. Důležité je jít na to především v klidu, postupně a bez křiku. Nezlobte se na dítě, i dospělí lidí se neradu loučí s věcmi, které měli rádi a bez kterých si dosud svůj život neuměli představit! Dítěti nevyhrožujte a nezesměšňujte jej!

Osvědčené metody
·         Zkuste dudlík pokapat citronem, octem, zkrátka něčím čím jej dítěti znechutíte. Pokud dudlík propíchnete, také mu už sání nebude tak příjemné.
·         Zoubková víla nebo snad skřítek stojí za zmizením dudlíku? Vymyslete si příběh, kterým dítěti vysvětlíte, proč a jak dudlík zmizel. Účinné bývá, řeknete-li dítěti, že dudlík šel pomoci jinému malému miminku.
·         Výměnný obchod funguje po celá staletí a často funguje i na děti. Zkuste dítěti slíbit, že usne-li bez dudlíku, bude si moc ráno vybrat hračku, kterou mu koupíte.
·         Zkuste společně dudlík věnovat třeba právě narozenému miminku Vaší kamarádky, nebo ho pošlete po vodě v lodičce. Někteří rodiče čekají na Mikuláše, aby dítě dudlík odevzdalo čertovi. Společně dudlíku zamávejte.
·         Omylem dudlík někde zapomeňte, třeba na návštěvě u babičky, v restauraci. Jen pozor na to, aby se pro něj dítě nechtělo hned vracet.

Skákání a sport v jednom. Co by to tak mohlo být? A co třeba trampolína? Při koupi trampolíny se kromě vašich ratolestí vyřádíte určitě i vy nebo jiní dospělí.
Trampolínu lze považovat za opravdu velký relax. Kromě skákání na ní můžete odpočívat, opalovat se, pozorovat hvězdnou oblohu, zhubnout a dokonale vytvarovat vaši postavu.
Cvičení na trampolíně lze považovat za aerobik. Díky skákání dochází ke spalování tuků a vaše tělo se začíná tvarovat do sexy křivek. No řekněte, která z nás by to nebrala?

Při skákání posilujete nejen celé tělo, ale zlepší se i váš krevní oběh, koncentrace, posilujete srdce, a hlavně odbouráváte stres. Díky střídání stavu beztíže a gravitace posilujete i kosti. Díky měkkému dopadu má dobrý vliv i na klouby a svalstvo.
Samotné trampolíny se vyrábí v různých velikostech. Nejčastěji se pohybují v rozmezí od 95 cm do 425 cm. Cenově se pohybují nejčastěji od 700,-.
Pokud ale trpíte nějakým onemocněním, například srdce, kostí, kloubů apod., není pro vás trampolína to pravé ořechové.
Je dobré, pokud je trampolína doplněná ochrannou sítí a pružinami, z důvodu bezpečnosti.

Díky trampolínám vaše děti začnou zase trávit více času venku a nebudou stále sedět na počítačích, tabletech či chytrých telefonech. Dokonce se můžete zabavit i s nimi. Pokud třeba nemáte zahrad nebo na trampolínu už nemáte místo a rádi byste začali skákat, pak nevěšte hlavu. V některých posilovnách se můžete setkat s fitness trampolínkami, na kterých si můžete zaskákat společně s lektorkou a vyzkoušet mnoho zajímavých cviků. Častěji je ale navštěvují ženy než muži. Není ale vhodné pro ty, kteří mají více než 110kg nebo ženy v období těhotenství. Pokud byste si tyhle trampolínky chtěli vyzkoušet, určitě neváhejte a s chutí do toho.

Pokud byste se chtěli dozvědět více informací, neváhejte navštívit .

Máte doma batole a zatím ještě nedokážete rozluštit jeho jednoslabičná a dvojslabičná slova, které jsou pro vás španělskou vesnicí? Těšíte se na to, až vaše dítě bude pořádně mluvit, abyste mu porozuměli a abyste věděli co chce a aby vám mohlo sdělit svoje potřeby, požadavky a přání.
Některým logopedickým problémům se předejít nejspíše nedá, ale správný vývoj řeči a rozvoj slovní zásoby vašeho dítěte můžete velice snadno podpořit doma, ale i venku na procházkách a na cestách, zkrátka kdekoliv.

Čím můžete podpořit vývoj řeči:
–          Vyprávěním příběhů, pohádek, shrnutí uplynulého dne
–          Popisováním věcí v obrázkových knížkách
–          Popisováním věcí v okolí, na procházkách v přírodě, ve městě atd.
–          Čtením knížek s pohádkami a příběhy

Důležité tedy je na dítě a s dítětem mluvit v různých situacích a v různých prostředích. Dítě začne postupně slova opakovat, skládat věty a souvětí a vývoj jeho řeči se bude postupně zlepšovat. Knížky plné barevných obrázků zaujmou už i ty nejmenší děti a vy můžete odmalička, od útlého věku, po maličkých krůčcích rozvíjet řeč vašeho děťátka. Stačí jen ukazovat obrázky v knížkách, popisovat, co na nich je a až se dítko rozpovídá, tak do popisování obrázků zapojit i jeho. Je to jednoduché a zábavné.
Co naopak vývoj řeči naopak zpomaluje:
–          Moderní technologie (tablet, mobil, počítač)
Čas, který malé děti stráví u svítícího mobilu, tabletu nebo obrazovky počítače, může velice negativně ovlivnit jejich komunikační schopnosti a zbrzdit tak vývoj řeči. Nechávejte si tedy tyto moderní technologie jako poslední možnost pro zkrácení volné chvíle třeba při cestách automobilem, ale v ostatních případech dejte raději přednost obrázkovým knížkám nebo předčítání pohádek. Uděláte tak pro svoje děti a vývoj jejich řeči mnohem víc, než si myslíte.

Hyperaktivita je termín, kterým jsou označovány jinak se chovající děti. Jiné chování spočívá zejména v nízké soustředěnosti, výbušné povaze, jedná se de facto o dítě, které má svůj svět, kam pustí opravdu jen málo lidí. Tato nemoc se dá pozorovat již v útlém kojeneckém věku. Hyperaktivní děti málo spí, mají převrácený spánkový režim nebo jejich vývoj předbíhá a přeskakuje některé etapy – dítě například dříve lozí, než sedí. Diagnostikovat metodu v tomto věku ale nelze. Celkově lze hyperaktivitu diagnostikovat až po nástupu do školy.

Tato porucha je způsobená především poruchou mozku. Jednotlivé články mozku, které si mají věci spojovat a pochopit spolu jednoduše nekomunikují. Tudíž ať se rodiče snaží sebevíc, mají problém dítěti cokoliv vysvětlit. Za to ale nikdo nemůže. Jedná se opravdu o neurologickou mozkovou poruchu.

Typické příznaky hyperaktivity –
·         Nesoustředěnost
·         Děti dělají chyby z nepozornosti, což souvisí i se zvýše zmíněnou nesoustředěností
·         Časté úrazy z nepozornosti
·         Nepořádnost
·         Zapomnětlivost
·         Neposlušnost
·         Zbrklost

Je ale vaše dítě opravdu hyperaktivní nebo je pouze a jen zlobivé?

V dnešní době se propaguje výchova typu – nechejte své dítě projevit se, nezakazujte mu, protože se v budoucnosti bude všeho bát, dejte mu více volnosti, vaše dítě má také své určité potřeby, nechejte ho, aby své potřeby naplňovalo… A spousta dalších a dalších. Ano, je to tak, dítě má své potřeby a má svou touhu se projevovat.

Je potřeba nastavit hranice, přes které nejede vlak!
Dítě o sobě přeci nemůže rozhodovat, jako o dospělé osobě. Pořád je to dítě, a ať už má své potřeby či nikoliv, mělo by poslouchat své rodiče a mělo by z nich mít určitý respekt. Taková příliš volná výchova opravdu není moc vhodná. Pokud bude dítě někomu ubližovat a vy s ním budete jednat, jako že se de facto nic nestalo, jaké to může mít následky.

Ano, volnější výchova je sice fajn, ale na tom dát dítěti zákaz, když něco provede, není také přece nic špatného. Pokud to nepochopí již na první pokus, kdy se mu pokusíte situaci vysvětlit, je potřeba malinko přitvrdit.

Všude se dočtete, co všechno na opruzeniny našich miminek zabírá, které mastičky a přípravky jsou ty nejlepší, a co stoprocentně zabere hned po prvním namazání. Jenomže každé miminko je jiné, a tak každému zabírá něco jiného. Co jednomu mrňouskovi pomůže, druhému vadí. Jak tedy s opruzeninami bojovat, aby vaše miminka vůbec netrápily?

Proč opruzeniny vznikají?
Opruzeniny u miminek nejčastěji vznikají nedostatečnou hygienou, pocením, reakcí na moč, která kůži narušuje a dráždí, nebo negativní reakcí jemné maminkovské kůže na plenkové kalhotky či na jejich tření s pokožkou. Kůže ale může být podrážděná třeba z alergické reakce na prací prostředek, aviváž, mýdlo, vlhčené ubrousky či plenky samotné. Faktorů je opravdu velmi mnoho, a někdy stačí jen pár hodin, a opruzeniny jsou na světě. Pak už červený zadeček a pálící pupínky trápí nejen miminko, ale starosti dělají i jejich maminkám. Mnohdy totiž nezůstane jen u začervenání, často vznikají puchýřky, které mohou později mokvat a hnisat.

Jak opruzeninám předcházet?
I když miminko žádné opruzeniny nemá, je potřeba ho často přebalovat, a to vždy po každém jídle, a také, když je plenka špinavá. Také se ujistěte, že je plenka čistá, ještě než dáte dítě spát. Než začnete vašeho drobečka přebalovat, sami si nejprve pořádně umyjte ruce. Poté vždy důkladně umyjte pokožku miminka vodou nebo vlhčenými ubrousky a důkladně ji osušte. Když je čas, nechte miminko alespoň chvíli vyvětrat bez plenky. Po uschnutí kůže naneste na zadeček či jiná postižená místa mastičku k tomu určenou. Ta totiž nezamezuje přístupu vzduch k pokožce, která pak může lépe „dýchat“.

Určitě opruzeniny nepodceňujte, a nečekejte, až budou vaše miminko trápit. Dostatečnou hygienu dodržujte hned od prvopočátku. Pokud nebudou zabírat námi uvedené rady, můžete ještě vyzkoušet zklidňující bylinkové odvary z heřmánku nebo měsíčku lékařského, kterými můžete pokožku jemně otírat.

Už dlouhou dobu hledáte pro svoje ratolesti zábavu, která by je po krátké chvíli neomrzela? Potom jste na tom správném místě, protože sehnat pro dítě zábavu, která by ho opravdu zaujala je velmi složitý úkol. Můžete si být však jistí, že dětská trampolína je opravdu tou nejlepší volbou, kterou můžete pro svoji ratolest zvolit. ·

Radost a smích je to nejcennější
Pro každého rodiče je radost, když vidí svoji ratolest šťastnou a spokojenou. Většina pro jejich štěstí udělá opravdu maximum, ale kde brát stále inspiraci, jak dítě opravdu zabavit? To se ptáte velmi správně, a proto pro vás máme trampolíny, které přenesou do vašich životů radost a smích. Oceníte, jejich zábavnou formu a uvidíte, že i vy sami si s našimi produkty užijete spoustu legrace.
Užijte si dlouhodobou legraci
Zakoupit zboží, které by uchvátilo a nadchlo vaše ratolesti na více jak jeden den je opravdu velmi složité. Pokud i vy máte náročné dítě, nenechte si ujít naši nabídku trampolín, které jsou pro vaše ratolesti jako stvořené. Můžete si být opravdu jistí, že si s nimi užijete legraci, která nebude trvat pouhý den. S našimi produkty si užijete zábavu, která vás bude naplňovat spoustu dní i několik let.

Naše hračky vaše ratolesti nikdy neomrzí
Jediný problém, který při koupi hraček pro svoje ratolesti máte jsou ty, že jim nadšení z nových hraček vydrží bohužel jenom chvíli? Rádi byste, aby si s novou hračkou dokázali vyhrát i několik dní, ale prvotní nadšení z kterékoli hračky brzy pomine? Potom si můžete být jistí, že jste nezakoupili hračku, která by je opravdu naplňovala a dokázali si s ní hrát opravdu dlouhou chvíli. To se vám však u našich produktů stát nemůže, protože s nimi si užijí tolik zábavy, že nebudou chtít nikdy přestat. Tak už si přestaňte lámat hlavu s tím, jakou hračku jim zakoupíte a kupte jim tu, která je opravdu ohromí.

Říká se často malé děti malé starosti, velké děti velké starosti. Mnoho maminek to vnímá jako takový nemístný bonmot, protože přece s malým miminkem je tolik starostí. Taková maminka, když se vrátí z porodnice, řadu měsíců neví, jak vypadá souvislý spánek. Tak jaképak malé starosti.
Ale na pořekadlu je mnoho pravdy, ale většina rodičů na to přichází až časem, kdy už je pozdě cokoli napravovat.

Když rodiče zanedbají výchovu v dětství a děti spíše rozmazlují nebo naopak zanedbávají, děti jim to v dospělosti vrátí i s úroky a rozhodně to není nic příjemného, protože to obnáší mnoho bezesných proplakaných nocí. A rozhodně není nijak příjemné trávit čas, který by člověk měl věnovat konečně sám sobě tím, že neustále řeší průšvihy již dospělých dětí.
 

Výchova k samostatnosti

Dítě se nemá vést jen k tomu, aby podávalo solidní výkon ve škole, ale především k zodpovědnosti a samostatnosti.
Je celá řada dospělých lidí, kteří vnímají jako samozřejmost, že rodiče je stále podporují finančně, řeší za ně průšvihy, hlídají vnoučata, kdykoli je zapotřebí a to v tom lepším případě. Nezřídka rodiče dítě nejen podporuje, ale dokonce živí, zatímco potomek buď nepracuje, nebo všechny peníze utratí za alkohol, automaty a zábavu.

Jakoby dospělé děti odmítaly akceptovat skutečnost, že rodiče nejsou od toho, aby se o ně stále starali, ale že mají naopak žít sami pro sebe. Především do doby, kdy si pomoc vyžádají třeba prarodiče.

Samozřejmě mnozí rodiče se rádi věnují i dospělým dětem. Není nic špatného na tom, když vypomůžou třeba tím, že pořídí část výbavy pro vnoučka, nebo když se nabídnou s hlídáním dětí. Ale toto všechno rozhodně není samozřejmost a mladí by to měli vnímat jako velmi příjemný nadstandard, který rozhodně není běžnou normou. Měli by si toho tedy patřičně vážit a rodičům se za to revanšovat. Ti si to totiž rozhodně zaslouží.

Narození dítěte je vždy velkou událostí pro celou rodinu. Nebo si to šťastní rodiče alespoň myslí, že  úplně všichni sdílí jejich nadšení. Nicméně pravda to být nemusí. Může se v rodině najít někdo, kdo se na miminko netěší ani trochu a kdo jeho příchod očekává s velkými obavami. Kdo? Starší sourozenec, který může zažívat velkou úzkost z toho, že nyní tak říkajíc spadne z lopatky.

Odborníci doporučují, aby se rodiče už v průběhu těhotenství zaměřili nejen na miminko, ale věnovali se více staršímu potomkovi. Sdíleli vše s ním a vysvětlovali mu každou změnu.

Největší chybu pak rodiče dělají, když se miminko narodí astarší dítě je velmi často odsouváno na okraj. Samozřejmě dítě by mělo v rámci možností chápat, že miminko vyžaduje větší množství péče, ale to není omluva pro to, aby bylo starší dítě zanedbáváno. Rozhodně je vhodné někdy zorganizovat aktivity jen pro staršího potomka.
 

Žádoucí chování vůči staršímu dítěti

Pojďme si shrnout určitá doporučení, jak se chovat ke starším dětem

1. Nemáme před dítětem tajnosti. Už v průběhu těhotenství s ním sdílíme radosti a vysvětlujeme, jak se miminko v bříšku vyvíjí.
2. Vysvětlujeme dítěti, že miminko bude potřebovat větší množství péče, protože je zatím zcela odkázané na péči druhých, ale to neznamená, že je mu poskytována stejná láska.
3. Když si rodiče přivezou novorozence, sjíždějí se příbuzní a zahrnují miminko dary. Rozumní příbuzní a přátelé myslí i na staršího potomka a myslí s dárečkem i na něj.
4. I když je vše v domácnosti hektické, je třeba, aby si rodiče udělali čas jen na staršího potomka. Zašli do kina, do cukrárny, aby dítě vnímalo, že je stále milováno a přijímáno a miminko na tom nic nemění.
5. Je vhodné dítě zapojit do péče o miminko samozřejmě v rámci jeho věkových možností. Například donést plenu, oblečení. A za to ho samozřejmě chválit.
6. V žádném případě neupřednostňujeme mladší dítě před starším.

Dříve se říkalo, že jedno dítě je na ostudu. Dnes naopak celá řada rodičů volí možnostmít jedináčka. Samozřejmě ze sociologického a antropologického hlediska to přináší velká rizika, protože když se značné množství rodin rozhodne pro jedno dítě, nutně to vede k poklesu porodnosti a stárnutí populace.

A to samozřejmě není ani dost málo žádoucí. Nicméně my nejsme sociologové ani antropologové a proto otázku porodnosti v celonárodním kontextu ponechme stranou a pojďme se podívat na klady a zápory jedináčka.

Pro zajímavost i řada slavných osobností byli jedináčci. Například Albert Einstein nebo Leonardo da Vinci.

Říkalo se, že jedináčci bývají rozmazlení. To není tak samozřejmě rozhodně vždy pravda, ale je pravda, že vývoj jedináčků může být v určitých ohledech trochu specifický.
 

Pojďme zhodnotit výhody a nevýhody

 
Výhody

• Dítě vyrůstá v materiálním dostatku, protože se nemusí o nic dělit.
• Jeho výchově rodiče věnují intenzivní pozornost, proto tyto děti nezřídka excelují ve sportu, uměleckém projevu a najdeme mezi nimi celou řadu premiantů.
• Dítě nezažívá sourozeneckou rivalitu, proto mu není vlastní problémové chování, které může být vlastní dítěti z vícečetné rodiny.

 
Nevýhody

• Dítěti chybí vrstevník v rodině, a proto si může počínat jako malý dospělý.
• Jednou rodiče zemřou a sourozenci bez ohledu na věk jsou si obvykle blízcí, o tuto důležitou vazbu bude dítě ochuzeno.
• Protože je veškerá pozornost i prostředky soustředěno na jedno dítě, hrozí riziko, že dítě bude sebestředné.

 
Není rozhodně od věci zhodnotit také určité předsudky a stereotypy
 

• Jedináček je rozmazlený – samozřejmě i jedináček může být rozmazlený, ale tento model rozhodně nefunguje tak nějak a priori. Záleží především na výchově rodičů.
• Jedináček je sobec – i v tomto případě platí, jaká je výchova, takové bude dítě. Výchova by měla obsahovat také nácvik sociálního chování a v rodině jedináčků by měla věnovat této součástí výchovy podstatně větší pozornost
• Jedináček se lépe vychovává a zaopatřuje – mnoho lidí se domnívá, že výchova jedináčka je snadnější a méně nákladná. Je ovšem chybou domnívat se, že kvalita výchovy je závislá na finančním blahu. Naopak vhodné sociální vazby, přiměřené umenšení se pro výchovu může mít větší vliv než materiální nadstandard

1            Volba materiálu

Materiály volte zdravotně nezávadné a bezpečné. Ideálním materiálem dětského nábytku je masiv (smrk nebo borovice), alternativou je i laminát, který je cenově dostupnější. Barvy a laky by měly mít certifikát zdravotní nezávadnosti pro děti do tří let. Dbejte na to, aby byly hrany nábytku zaoblené.

Doplňky volte opět přírodní, jako je bavlna, len, bambus nebo vlna. Ty syntetické jsou nevhodné, mohou způsobovat různé zdravotní problémy, např. atopický ekzém.

Podlaha je velice důležitým místem pro hraní. Dlažba je studená a tvrdá, ale ani koberec není příliš ideální. Mohou podpořit vznik alergií, a navíc se na něm příliš dobře nestaví kostky nebo puzzle. Vhodné materiály jsou např. marmoleum nebo dřevěná podlaha.

2            Rozdělení do účelových zón

Dětský pokoj musí být rozdělen do třech zón – hrací, spací a zóny pro učení.

Hrací zóna je nejdůležitější pro děti předškolního věku a měla by zahrnovat největší část dětského pokoje. Myslete i na prostor, kde si dítě může nechat hračky „roztahané“.

Spací zóna by měla dominovat kvalitní postelí včetně matrace.

Zóna pro učení je důležitá pro děti školního věku, přemýšlejte nad umístěním prostorného psacího stolu a židle, které budou sloužit školákovi několik let. Ideálně „rostoucí“ židle a stoly, které lze nastavit dle výšky dítěte. U těchto stolů lze volit jeho výšku, u některých též sklon pracovní desky. U židlí je nastavitelná výška a hloubka sedu, taktéž poloha opěrky.

3            Naplánujte, v jakém časovém horizontu pokojíček využijete

Na jak dlouho chcete, aby pokojíček sloužil? Pokud jej chcete mít na celé období předškolního věku, zvolte třeba postýlku s oddělitelným bočnicí, která může následně posloužit jako dětská postel. Existují i v rozměrech 140×70 cm a vystačí až do 6let věku. Umístěte úložné prostory tak, aby byly v dostupné výšce. Ideální jsou třeba boxy, krabice, bedýnky, kde se mohou uložit hračky. Jde o velice praktické uskladnění. Tzv. „rostoucí“ nábytek je skvělou výhodou, protože nábytek „roste“ s dítětem.

4            Volba osvětlení

Osvětlením nešetřete, volte raději LED osvětlení o intenzitě min. 2 000 lm. Určitě nepostačí jedna lampa uprostřed místnosti, ale opět myslete na zóny, kde si dítě hraje, kde spí, kde se učí. U postýlky je vhodné mít nějaké noční světlo, aby dítě nemělo strach ze tmy.

5            Vybírejte s ohledem na respekt k osobnosti dítěte

Co má dítě rádo? Řiďte se podle jeho zálib a nejlépe jej do procesu návrhu i obnovy pokoje začleňte. Řekněte mu, ať nakreslí, jak by si pokoj představovalo nebo se jej alespoň zeptejte, co by si přálo.

6            Volba barev

Zde platí „méně je víc“. Volte neutrální barvy, které nepůsobí agresivně, ale uklidňují. Pestré barvy klidně zvolte u doplňků a hraček. Obecně se ale říká, že je lepší barvy interiéru eliminovat na tři.

7            Podpořte soběstačnost dítěte

Umožněte dostupnost skříněk, úložných prostor, knihovny, věšáků tak, aby se do procesu nácviku soběstačnosti mohlo dítě začlenit co nejvíce, a stalo se tak více sebevědomé.