1.       Konečně zvednete svůj zadek z gauče
a vyjdete mezi skutečné lidi. Možná budete v prvních chvílích dezorientováni, protože už jste zapomněli, že po svých nohách můžete dojít dál než jen na záchod a zpět. Ale věřte, že pro vás i vaše rodiče to bude příjemná změna.
 

2.       Užijete si film na velkém plátně s prostorovým zvukem.
Nedá se přece porovnávat obrazovka a zvuk z mobilu, na který se díváte ve škole pod lavicí s velkým plátnem a prostorovým zvukem, kde můžete vidět a slyšet každý detail. Je to stejné jako se snažit rozluštit kryptogramy na svém taháku, zatím co spolužák se vám snaží nejtišším hlasem napovědět. Ale pokud se chystáte říct, že velké plátno a prostorový zvuk máte i doma, prosím, zašlete mi vaši adresu. Přinesu popcorn.

 
3.       Kino je ideální místo na rande.
Jste stydliví? Nikdy nevíte, co říct a když už něco řeknete, přejete si, abyste radši nic neřekli? Běžte na rande do kina. Můžete si toho druhého oťuknout, aniž byste ze sebe dělali blbce. Nechte, ať vybere film. A budete vědět, zda máte stejný vkus. Nabídne, že zaplatí lístky? Nemá hluboko do kapsy. Dabing nebo titulky? Mluví během filmu? Brečí, směje se? Zná herce, scénaristi, režiséry, hudební skladatele? Dozvíte se o člověku vše, co potřebujete vědět.
 
4.       Obklopíte se lidmi, kteří mají stejný vkus jako vy.
Ať už patříte mezi ty, kteří píší na vše kritiku, nebo hodnotíte uváženě, pro každého se najde v kině spřízněná duše. Ti, co mají na sobě kostým postavy z filmu, jsou jasní fanoušci. Ti, co mají jen tričko, které odkazuje na daný film, jsou také fanoušci, ale žijící v realitě. Ostatní přišli z prostého důvodu, a to kritizovat.
 
 

5.       Konečně uvidíte film legálně.
Splatíte společnostem aspoň část peněz, o které jste je připravili nelegálním stahováním. A možná to i obměkčí policii, až k vám vtrhnout a objeví vaší tisícovou sbírku vypálených DVD a nekončící řadu externích harddisků, zaplněných ilegálně stáhnutými filmy.
 
6.       Budete mezi prvními, kdo ohodnotí film na ČSFD.
První, kdo přátelům řekne, že nemá cenu na to chodit do kina. První, kdo uveřejní spoiler na svém Facebooku. První, kdo bude říkat větu – Tys to ještě neviděl? 

Co bylo dříve?

Dříve návštěva divadla znamenala společenskou událost. Lidé si na sebe vzali to nejlepší oblečení, co jim viselo ve skříni, aby ohromili společnost. Bylo absolutně nepřípustné vzít si do divadla něco, v čem se válíte doma. Nutno, ale uznat, že dříve se nosily obleky a šaty i na procházku v parku. Dnes lidé myslí hlavně na své pohodlí. Většina lidí už ani společenské oblečení nemá. Studenti maturují v riflích, studentky v teniskách. Zvláštní příležitost už nemá zkrátka ten úctyhodný nádech. Proto ani návštěva divadla už neobnáší ten pocit povinnosti obléct si společenské oblečení. Je to přece jen divadlo.

Může za to jen nová generace?

Ale abychom nekřivdili mladé generaci, i starší generace je často zmatená – co na sebe. Je možné, že to způsobila právě starší generace. V 70. letech začaly ve velkém počtu vznikat menší divadla tzv. divadla malých forem. Divadla, která se chtěla odlišit od těch velkých konzervativních divadel.  Odlišovali se, jak přístupem k vystoupení, svými názory, tak i volnosti v oblékání obecenstva. Právě jejich uvolněnost se přenesla i do dnešních divadel. Velká divadla si často hrají na menší, aby nalákali mladší generaci, která divadla nenavštěvuje jako dřív. Raději sedí doma. A i proto jim divadla nabízejí možnost dostavit se do divadla ve stejném oblečení, ve kterém tráví celé dny u počítače.

Co teda na sebe?

Doba je taková, že divadla byla dohnána k tomu, že na svých internetových stránkách uvádějí etiku oblékání i chování v divadle. Zkrátka si musí vychovat své publikum sami. Ale pokud vám mohu radit, tak se oblékejte do divadla vždycky hezky. I když budete v obecenstvu jediný, kdo bude mít společenské šaty, budete jediný, kdo umí dělat věci stylově. 

Není překvapením, že dabing upřednostňují starší generace. Jsou doslova odchováni na dabingu. Je pravda, že dříve český dabing patřil mezi nejlepší. Hlasy odpovídaly charakterům postav, věku, pohlaví, hlasu. Jednoho herce daboval tentýž herec. Dabéři nemluvili více postav ve filmu. Dabingy mnohdy překonávaly originál. Například Louis de Funès, který sám prohlásil, že hlas Františka Filipovského se k němu hodí více. Jenže dnes je tomu jinak.

Dabingové agentury si najmou herce, kteří nadabují několik filmů za sebou. Každou menší roli mluví tentýž herec nebo někdo z hlavních postav. Pokud si studio nemůže dovolit dabéra, prostě ho nahradí. Hlavní myšlenkou je rychle a levně. Jsou však i zahraniční společnosti, kterým opravdu záleží na úspěšnosti jejich filmů v zahraničí. Sami si vybírají dabingové herce a jsou ochotni si připlatit, za kvalitu. Jenže tento dabing většinou uslyšíme jen v kině. Do další distribuce se už peníze nehrnou, a proto se dabují filmy znova a levněji.

Zhoršující se dabing je také jeden z faktorů, proč mladší generace dává přednost titulkům. Další faktory jsou lepšící se znalost cizích jazyků, přístupnost filmů v originálech s titulky. Avšak dívání se na filmy s titulky vnáší do lidí i jakýsi styl snobství. Jsem lepší, protože vím jaký hlas má ten a ten herec. Jsem lepší, protože rozumím hláškám. Já vlastně ani ty titulky nečtu.

Ovšem dabing není jen pro starší generaci. I ti mladší si rádi zajdou do kina na dabing. Jsou to ti, co si jdou do kina odpočinout. Ti, co se chtějí dívat na film a ne číst. Neobtěžovat souseda s dotazy – Co to bylo to poslední slovo? Nestihl jsem to přečíst. Ale pro koho je dabing doopravdy? Pro nejmladší generaci. Ti, co ještě neumějí číst a sotva umí česky.

Takže dabing nebo titulky?
Záleží na situaci a člověku. Chcete si užít originální hlášky, slyšet hlas vašeho hrdiny, zlepšit si cizí jazyk a vytahovat se před ostatními? Zvolte titulky. Chcete si film užít, aniž by vám šly oči šejdrem, protože nestíháte číst titulky a sledovat film? Chcete si zajít do kina s rodinou? Je vám jedno, že váš oblíbený hrdina mluví pokaždé jiným hlasem? Zvolte dabing.